Příchod kapucínů do Olomouce

Kapucíni vznikli v Itálii roku 1528 jako reforma františkánského řádu inspirovaná životem sv. Františka z Assisi (1182–1226), který zdůrazňoval chudobu, jednoduchost a lásku k Bohu i lidem. Do českých zemí přišli roku 1599 zásluhou sv. Vavřince z Brindisi. V Olomouci působí od roku 1614, kdy je do města pozval kardinál František z Dietrichsteina. První bratři zde začínali ve velmi skromných podmínkách a setkávali se i s nepochopením okolí. Krátce po jejich příchodu byl postaven první klášter, avšak už roku 1619 byl během stavovského povstání zničen. Po návratu kapucíni obnovili svůj život ve městě, ale třicetiletá válka přinesla další zkázu – klášter byl znovu zbořen. Současný klášter a kostel, zasvěcený Zvěstování Páně, byly vybudovány po roce 1649 poblíž kostela sv. Blažeje a dokončeny roku 1661.
Ani novější dějiny nebyly jednoduché. V roce 1950 byl klášter zabaven komunistickým režimem a bratři byli internováni. Teprve po roce 1989 se kapucíni mohli do Olomouce vrátit a roku 1995 získali klášter zpět.
Spolu s ostatními členy františkánské rodiny je ideálem kapucínů „žít evangelium našeho Pána Ježíše Krista“, jak k tomu inspiroval sv. František. Důležitou součástí jejich života je modlitba – společná i osobní. Zvláštní místo má tichá, kontemplativní modlitba, v níž člověk spočívá v Boží přítomnosti. Právě z této vnitřní zkušenosti vyrůstá jejich služba druhým: doprovázení lidí na duchovní cestě a sdílení víry způsobem, který jde do hloubky a dotýká se života.